Louvre

Louvre (denně 9.45-17.00, centrální část do 18.15, kromě Út a některých svátků, v Ne pro návštěvníky ve věku do 18 let zdarma, M: Louvre).

Největší palácový komplex ve Francii (někdy je uváděn jako největší na světě) zaujme z hlediska historického, architektonického a uměleckého. Avšak světový věhlas Louvre získal jako muzeum. Palác Louvre byl budován a rozšiřován v průběhu několika staletí. Původní středověký hrad postavený Filipem Augustem v r. 1200 (jeho zbytky jsou dnes viditelné pod Cour Carrée) na ochranu královského pokladu, archívu a zbrojnice byl stržen r. 1527. V l. 1546-50 probíhala stavba nového renesančního paláce, postupně se rozrůstajícího za vlád Jindřicha II., III. a IV. S přestávkami pokračovala od r. 1624 za Ludvíka XIII. a jeho syna Ludvíka XIV. (1667-73). V r. 1750 začala první etapa restauračních prací. Za Napoleona I. pak byly dokončeny některé partie podle původních projektů ze 17. stol. Stavební činnost probíhala i za Napoleona III., kdy byl prakticky vývoj Louvrů ukončen. Některé škody způsobené za Pařížské komuny nebyly napraveny (např. ztráta Tuileries, které byly součástí Louvrů); část vyhořelých budov však byla rekonstruována (Pavillons de Floře a de Marsan). Koncem 19. stol. proběhly rozsáhlé restaurace, další v 60. letech 20. stol., kdy byl některým částem vrácen originální aspekt. V určité době se stal Louvre též královským obydlím a sídlem královského dvora, posledním panovníkem, který zde přebýval, byl Ludvík XV. Dějiny paláce jsou tak spjaty s dějinami celé Francie.

Cour Carrée (Čtvercové nádvoří, K 1), je dnes nejstarší zachovanou částí Louvrů, obklopenou 4 křídly (délka I12m); renesanční západní křídlo (arch. Pierre Lescot, sochař Jean Goujon) z doby Františka I. (1546-50).

Pavilon de l’Horloge (Pavilón s orlojem) z doby Ludvíka XIII. kolem r. 1624 (arch. Jacques Lemercier); pravé křídlo, které na něj navazuje, je věrnou kopií původního renesančního od P. Lescota.

Křídla, která uzavírají nádvoří na severu a východu, jsou z doby Ludvíka XIV. (též část jižního), spolupracovali na nich arch. Percier, Le Vau, Fontaine. Slavná kolonáda od Ch. Perraulta je obrácena na náměstí du Louvre. Galerie du Bord de l’Eau pochází z doby Jindřicha IV. (1594-1610), součástí této Galerie je i Pavillon de Flore.

Galerie du Bord de l’Eau (nábřeží Quai du Louvre) z 2. pol. 16. stol. vznikla na přání Kateřiny Medičejské, vdovy po Jindřichu II., arch. P. Delorme (byl též architektem zaniklého paláce des Tuileries, který uzavíral palác Louvre na záp. straně; dnes na jeho místě stejnojmenný park – Jardin des Tuileries).

Cour Napoléon (Napoleonovo nádvoří), uprostřed je prosklená pyramyda – nový vstup do muzea.

Arc de Triomphe du Carrousel / Triumfální oblouk

Arc de Triomphe du Carrousel (Triumfální oblouk, E 3), z l. 1806-08 inspirovaný podobnou římskou stavbou Septima Severa stojí západně od pyramidy. Byl postaven na paměť Napoleonových vítězství u Slavkova a Ulmu v r. 1805. Osm sloupů z růžového mramoru pochází ze zámku v Meudon. Sochařská výzdoba (čtyřspřeží a sochy bohyň Vítězství) jsou od Bosia z r. 1815. Většina budov na Napoleonově nádvoří je z 2. pol. 19. stol., část severního křídla (jeho prodloužením je Pavillon de Marsan původně ze 17. stol.) je z poč. 19. stol.

V současnosti je celý areál dějištěm rozsáhlých stavebních prací a přeměn, probíhají archeologické výzkumy (Cour Carrée, Cour Napoleon), buduje se obrovské podzemní nádraží a parkoviště pro návštěvníky muzea. V samotném muzeu se pokračuje v restauraci historických sálů a novém rozmístění sbírek.

Musée National du Louvre / Muzeum Louvru

Musée National du Louvre (Muzeum Louvru), o jehož zřízení (pod názvem Ústřední umělecké muzeum) rozhodl Konvent, bylo otevřeno pro veřejnost 10. 8. 1793. Základem se staly původní královské sbírky vystavované však pouze ve Velké a Malé galerii. K podstatnému rozšíření sbírkového fondu došlo za Napoleona I. (muzeum neslo v l. 1803-15 jeho jméno), po jeho porážce (1815) však část válečné kořisti musela být vrácena. K novému rozvoji došlo po r. 1817, kdy Louvre získal větší část fondů Muzea francouzských památek, k dalším významným akvizicím docházelo prakticky po celé 19. stol. společně se získáváním dalších výstavních prostor v paláci Louvre.

Pod Napoleonovým nádvořím (Cour Napoleon) byla vybudována rozsáhlá hala, kde jsou soustředěny nejrůznější služby pro návštěvníky: informační a dokumentační střediska, průvodci, knihovna, prodejna uměleckých děl, restaurace a snack bar, auditorium.

Celý tento prostor je osvětlen velkou skleněnou pyramidou (Grande Pyramide) amerického arch. čínského původu I. M. Pei, vysokou 21 m a širokou u základny 33 m. Ta zároveň slouží jako výchozí bod pro návštěvníky muzea (ostatní vchody do muzea jen na zvláštní povolení). Při archeologických pracích byly odkryty mohutné pozůstatky středověkého Louvrů, dnes zpřístupněny v rámci prohlídky muzea. V suterénu paláce je stálá výstava uměleckých předmětů nalezených při vykopávkách a dokumentační přehled o archeologii Louvrů 13.-15. stol. Návštěvníci, kteří nemají dostatek času na prohlídku muzea, mohou sestoupit bez placení vstupného do ústředního prostoru (Hall Napoleon) pod pyramidou, kde je možno si prohlédnout prodejny starožitnictví, kopie uměleckých předmětů ze sbírek Louvrů, knihkupectví apod.

Galerie Sully – stručný přehled sbírek

• přízemí – starověké umění: Mezopotámie, umění Sumerů, Babylónie, Íránu, levantské, izraelské, fénické a kyperské, Asýrie, Egypt – Stará a Nová říše, umění koptské (umění křesťanského Egypta inspirované helénistickými a byzantskými vlivy), antické umění (Řekové, Římané, Etruskové)
• 1. patro – exponáty jsou řazeny chronologicky od Staré říše až po římské období: Egypt (pokračování), antické umění (pokračováno – Venuše Miloská, umělecké předměty (řemeslo – středověk, renesance, 17.-19. stol.), francouzské malířství 18. stol.
• 2. patro – francouzské malířství 14.-17. stol.

Galerie Denon – stručný přehled sbírek

• přízemí – antické umění (Řekové, Římané, Etruskové), francouzské sochařství středověku, renesance, 17.-19. stol.; italské sochařství 11.-18. stol., německé a nizozemské sochařství
• 1. patro – francouzské malířství 18.-19. stol., italské malířství 13.-18. stol.
  (Mona Lisa – la Joconde od Leonarda da Vinci), vlámské, holandské a německé malířství 15.-17. stol., španělské malířství 14.-18. stol., anglická škola, umělec, řemeslo, korunovační klenoty
• 2. patro – malířství Německa a střední Evropy 18. a 19. stol.; grafické sbírky (tematické výstavy).