Čtvrť Le Marais

Tato čtvrť (česky bažina) vybudovaná při jedné z nejstarších pařížských komunikací (silnice z Paříže do Melunu, dnešní ulice St-Antoine) se stala počátkem 17. stol. za Jindřicha IV. středem mondénní a aristokratické Paříže. Z této doby, která trvala až do vypuknutí Velké francouzské revoluce, pochází většina paláců a domů šlechty a bohatých měšťanů. Dnes patří k nejzachovalejším částem historické Paříže. Je zde soustředěno několik desítek objektů, pokusíme se upozornit na ty nejzajímavější ;i ty, které je možno navštívit (M: Saint-Paul).

Pláce des Vosges (Vogézské náměstí), dnes nejstarší pařížské náměstí budované podle záměrů Jindřicha IV. architektem Métezeauem v l. 1605-12. Ze všech stran je obklopeno 36 domy (pavillons) vytvořenými podle jednotné architektonické koncepce. Tento celek je řazen k nejhodnotnějším ukázkám tehdejších urbanistických koncepcí ve Francii. K mnoha domům se váží historické či literární vzpomínky; bydlely zde napr.takové osobnosti jako Madame de Sévigné, M. Delorme, Bossuet, Kichelieu, V. Hugo (v č. 6 je instalováno malé vzpomínkové muzeum V. Huga).

V r. 1612 se toto náměstí (původně zvané Královské) stalo centrem elegantního života, veselí, místem soubojů duelantů, kteří nedbali zákazu kardinála Kichelieu. Název Vogézské náměstí pochází z r. 1800 jako oslava provincie, která první zaplatila daně.

Hotel de Sully, palác byl vystavěn v l. 1625-34 architektem J. Androuet Du Cerceau pro ministra Jindřicha IV. Dnes sídlo Národní správy památek (informační středisko pro turisty se zájmem o historické památky Francie). Částečně přístupný návštěvníkům (zajímavá nádvoří, zahrada a oranžérie z r. 1625). Prohlídka rezidence vévodkyně de Sully (zachovalá ukázka šlechtického obydlíš původním vnitřním vybavením ze 17. stol.) je možná o So a Ne v 15.00.

Rue de Birague, jedna z hezkých uliček této čtvrti umožňuje učinit si představu o původním vzhledu Marais; ústí na Place des Vosges.

Hôtel Carnavalet, stavba paláce započala v r. 1544, v r. 1655 původně renesanční palác přestavěn F. Mansartem do dnešní podoby. Sídlo Historického muzea města Paříže (Musée historique). V l. 1677-96 zde bydlela Madame de Sévigné. Část zachované sochařské výzdoby od J. Goujona. Na nádvoří socha Ludvíka XIV. (Coysevox.)

Hôtel de Lamoignon, palác postaven kolem r. 1585 pro Dianu de France, dceru Jindřicha II. V r. 1658 připadl předsedovi parlamentu Lamoignonovi, který zde přijímal velké literární osobnosti své doby (Racine, Madame de Sévigné, Boileau, Bourdaloue). V 19. stol. zde bydlel A. Daudet. Dnes sídlo Historické knihovny města Paříže (Bibliothèque historique de la Ville de Paris, denně 9.30-18.00, kromě Ne a svátků). Návštěva knihovny, zvláště čítárny, dovoluje prohlídku zajímavých interiérů (malované trámy a svorníky).

Hôtel d’Albret, palác postaven v polovině 16. stol., přestavěn v 17. stol. Madame de Scarron, budoucí markýza de Maintenon, se zde seznámila s Madame de Montespan a r. 1669 se stala guvernantkou dětí, jež měla tato favoritka s Ludvíkem XIV. Z časů poslední úpravy v 18. stol. se zachovalo pozoruhodné průčelí. Po poslední rekonstrukci zde sídlí Affaires culturelles de Paris (ředitelství Kulturních akcí města Paříže).

Hôtel de Soubise, palác získal dnešní podobu v 1. 1705-1709 (architekt Delamair), vnitřní výzdoba z 1. 1735-1740 pochází hlavně od Boffranda. Součástí paláce je i zbytek původního gotického obydlí Obviera de Clisson, vybudovaného kolem r. 1375. V přízemí apartmá knížete Rohan-Soubise jsou přístupná pouze pro hromadné návštěvy a po předchozí žádosti. V 1. patře (bývalé komnaty kněžny de Rohan) je Musée de l’Historié de France (Muzeum dějin Francie; denně 14.00 až 17.00, kromě Út a svátků). Zbytek budovy zaujímá Národní’archiv (Archives Nationales).

Hotel de Rohan, palác, který začal architekt Delamair budovat ve stejné době jako Hotel de Soubise pro syna knížete de Soubise, příštího kardinála de Rohan. Napoleon zřídil v domě císařskou tiskárnu. Zaujme kolekce tapiserií a gobelínů. V pravém nádvoří je nad vchodem do bývalých stájí umístěn reliéf od R. Le Lorraina Sluneční koně. Dnes je palác součástí Národního archívu.
Hotel Guenegaud (B 10), palác byl vybudován podle plánu F, Mansarta kolem i. 1650, k menším stavebním úpravám došlo v I 8. stol. V 60. letech tohoto stol. byl restaurován pro Musée de la Chasse et de la Nature (Muzeum lovu a přírody; denně 10.00-17.30, kromě Út a svátku). K paláci patří francouzská zahrada. Jednoduché a čisté linie a krásné schodiště z něho činí jeden z nejkrásnějších objektu čtvrti Marais.

Hotel Libéral Bruant, palác si pro sebe postavil v r. 1685 L. Bruant – architekt Invalidovny. Je zde instalováno Musée de la Serrure neboli Musée Brieard (Muzeum uměleckého zámečnictví; denně 10.00-12.00 a 14.00-17.00, kromě Ne, Po a svátku, v srpnu zavřeno).

Hotel Sale, palác postaven v l. 1650-59, v 18. stol. jej obývaly některé slavné osobnosti (např. pařížský arcibiskup). V 19. a 20. stol. (až do r. 1969) sloužil jako sídlo několika škol. Po ukončení restaurátorských prací na přelomu 70. a 80. let byla budova předaná pro Musée Picasso (Picassovo muzeum; denně (15-17.00, kromě Út, St 9.15-22.00). Uvnitř muzea se nacházejí zajímavé stropy.

Hotel Amelot-de-Bisseuil (též nazývaný des Ambassadeurs de Hollande, holandských vyslanců, B 13), palác stavěn od r. 1655, několikrát upravován v průběhu 18. stol. V r. 1776 Beaumarchais v přízemí otevřel obchod se zbraněmi na podporu americké revoluce a dokončil zde Figarovu svatbu. Krásný portál a nádvoří (na požádání možno prohlédnout).

Hôtel de Beauvais, palác byl vybudován kolem r. 1655 architektem A. Lepautrem údajně z kamenů určených původně pro Louvre. Pro své originální řešení patří k nejzajímavějším památkám v Marais. Nechal jej postavit P. Beauvais pro svou manželku Catherine Bel lier, zvanou la Borgnesse. Ta byla první dvorní damou Anny Rakouské. Milostný vztah, který měla ve svých čtyřiceti letech se šestnáctiletým Ludvíkem XIV., jí přinesl štěstí a peníze. Ve druhé pol. 18. stol. byl palác obýván bavorskými vyslanci, u kterých r. 1763 koncertoval sedmiletý W. A. Mozart. Dnes zde sídlí Association pour la Sauvegarde et la mise en valeur du Paris historique (Asociace pro záchranu historické Paříže).

Hôtel de Saint-Aignan, palác vystavěl architekt Le Muet v r. 1680, za Velké francouzské revoluce utrpěl značné škody (byla zde umístěna radnice). Zajímavý monumentální portál, na nádvoří pozůstatky opevnění Filipa Augusta ze 13. stol. V současnosti probíhají stavební úpravy.
Hôtel de Sens (B 16), palác byl rezidencí arcibiskupů ze Sens (pařížské biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství až r. 1622, do té doby spadalo pod arcidiecézi v Sens v severním Burgundsku). Pochází z 1. 1475-1507 a je jednou ze tří dochovaných ukázek soukromého středověkého paláce (spolu s domem Jacquese Coeur a palácem de Chiny). Z mnoha slavných obyvatel vzpomeňme královnu Margot, první manželku Jindřicha IV., která zde pobývala od r. 1605 a proslula svým rozmařilým a milostným životem. Dnes je tu instalována Bibliothèque Forney (Knihovna Forney; denně 13.30-20.30, kromě Po, Ne a svátku, So 10.00-20.30), specializována na dějiny umění, řemesel a techniky, s bohatými sbírkami plakátů.

Hotel ďAumont, původní stavba paláce pochází z poč. 17. stol. V 60. letech téhož stol. byla přestavěna a rozšířena architektem F. Mansartem, výzdoba pochází od Le Bruna a S. Voueta. V 1. pol. 18. stol. zde vévodové z Aumont soustředili proslulé sbírky kuriozit. Původní francouzská zahrada (návrh od Le Nótra) byla rekonstruována ve 20. stol. Dnes budova správního soudu.

Hotel d’Aubray (též de la Brinvilliers), v paláci žila smutně proslulá markýza de Brinvilliers, původkyně velké travičské aféry v Paříži za Ludvíka XIV. Případ vstoupil i do literatury (známé kriminální případy Francie – Pitaval). Uvnitř zajímavé schodiště s rampou.

Hotel de Chálons-Luxembourg, palác postaven r. 1610. zachována původní fasáda s alternací kamene a cihly a zajímavý tesaný portál.

Église St-Paul-St-Louis (kostel sv. Pavla a sv. Ludvíka), byl vystavěn v l. 1627-41. Je druhou nejstarší ukázkou barokního stylu v Paříži (nazývaného též jezuitským) a je silně ovlivněn jezuitským kostelem v Římě (kostel de Gesu). Jezuité byli odtud vypuzeni v r. 1763, jejich klášter přeměněn na školu, později lyceum. Bohatá vnitřní malířská a sochařská dekorace (Kristus na hoře Olivetské od E. Delacroixe, socha Bolestné Panny Marie od G. Pilona). Původní barokní mobiliář z velké části nepřečkal Velkou francouzskou revoluci. Zvláštní osud pak potkal některé ze zde přechovávaných relikvií (srdce Ludvíka XIII., který věnoval jezuitům pozemek na stavbu kostela a přál si zde být pohřben, a Ludvíka XIV. byla odprodána jednomu malíři, který je rozdrtil a použil jako přísadu do barev, aby zvýšil lesk svých obrazů. Nespotřebované zbytky později nabídl Ludvíku XVIIL a nechal si je bohatě zaplatit).

St-Denys-du-St-Sacrement (kostel sv. Diviše Nejsvětější svátosti), postaven za Restaurace (1815-30) na půdorysu římské baziliky, uvnitř malby od Ábela de Pujol a především známá nástěnná malba E. Delacroix Snímání z kříže z r. 1844.

Notre-Dame des Blancs-Manteaux (kostel Panny Marie Bílých plášťů), převládající část stavby je z 1. 1685-90, fasáda je z r. 1703 a byla sem přenesena ve 2. pol. minulého stol. ze zaniklého barnabitského kostela sv. Eliáše. Uvnitř skvělé řezbářské práce, z nichž nejcennější je vlámská kazatelna v rokokovém stylu z r. 1749. Kostel je též proslulý svými varhanami (varhanní koncerty). Jméno kostela připomíná středověký žebravý řád Služebníků Panny Marie, jejichž odznakem se stal bílý plášť).

Sainte-Croix-de-Paris (katedrála sv. Kříže), pro návštěvníky vchod z rue du Perche 13. Původně kaple kláštera kapucínů přestavěná v r. 1624, uvnitř zlacené dřevořezby z 18. stol.
přenesené sem z kostela des Billettes. Vzácná socha sv. Františka z Assissi od G. Pilona (16. stol.) Kostel dnes patří arménské katolické církvi.

Mémorial du Martyr Juif Inconnu (Památník neznámého židovského mučedníka; denně 10.00-12.00 a 14.00-17.00, kromě So, židovských svátků a Ne; Ne odpol. otevřeno v červenci a srpnu). V kryptě hoří věčný plamen na paměť židovských obětí nacistického běsnění; součástí památníku je vzpomínkové muzeum na boj Židů proti hitlerismu (Les Juifs dans la lutte contre l’Hitlérisme).

Židovská čtvrť zahrnuje především tyto ulice: rue des Rosiers, rue des Ecouffes, rue Vieille-du-Temple (dolní část směrem k Seině) a rue Pavée. Je zde 5 synagóg (malé modlitebny v soukromých domech přístupné jen o bohoslužbách), množství krámků, rituálních řeznictví, restaurací (vyhlášená Joe Goldberg na rohu ulice des Rosiers a des Ecouffes, která je zaměřena na židovskou kuchyni východní a střední Evropy; je spojena s prodejnou lahůdek, kde lze některé speciality ochutnat a zakoupit), knihkupectví aj. Zajímavé vývěsní štíty v hebrejštině a jidiš; s mluveným jidiš se zde možno běžně setkat.

Village St-Paul (vesnice sv. Pavla), se rozkládá mezi ulicemi Jardins-St-Paul, Charlemagne, St-Paul a 1’Ave-Maria, které jsou propojeny malými náměstíčky a dvorky. Zde jsou soustředěny prodejny se starožitnostmi, uměleckými předměty, malé avantgardní galerie, exotické restaurace apod. Za prohlídku stojí krámky starožitníků, kteří se věnují jen jednomu sběratelskému artiklu (např. panenky, rytiny, sklo) nebo jedné umělecké epoše (secese, Pařížská škola). V ulici Jardins-St-Paul stojí největší fragment středověké hradby Filipa-Augusta, který se zachoval.