Čtvrť Montmartre

Montmartre (stanice metra Pláce de Clichy) je místo poněkud odlišné od ostatních čtvrtí Paříže. Úzké křivolaké uličky jsou často přetnuty schodišti a nad vším se jako bílá pelerína rozprostírá bazilika Sacré-Coeur.

Třebaže se tato část města nachází na Mont de Mercure (Merkurově vršku), tradice mu již od 8. stol. přisoudila název Mont des Martyrs (Vrch mučedníků). Kolem r. 250 zde totiž byl popraven první pařížský biskup sv. Diviš.

Již od 19. stol. Montmartre lákal umělce, filozofy a vůbec bohému. Žil tu Berlioz, Nerval, Murger, Heine. Malin si chodili pro inspiraci na náměstí Pigalle nebo Blanche. Pod lopatky větrného mlýnu Moulin-Rouge se často uchyloval také Toulouse-Lautrec. Nabídku obrazů, keramiky, šperků a dalších druhů výtvarného umění-již hotových nebo na místě vytvořených – lze najít na náměstí du Tertre. Tady je skutečné centrum Montmartru. Náměstíčko je lemováno restauracemi a kavárničkami a odpoledne i večer tu bývá velmi rušno.

V ulicích Montmartru lze v noci i ve dne potkat spoře oblečené dívky a ženy. Je obecně známo, že snad největší počet pařížských prostitutek je právě tady (i když v poslední době začíná Pigalle konkurovat Buloňský lesík).

Boulevard de Clichy (ulice de Clichy), a náměstí stejného jména jsou velmi živá místa. S trochou nadsázky se dá říci, že je to nepřetržitá řada restaurací, kin a zábavních podniků. Podobně lze rozptýlení hledat na boulevardu de Rochechouart.

Église St-Pierre (kostel sv. Petra), je posledním zbytkem opatství na Montmartru a spolu s kostelem St-Germain-des-Pres a St-Martin-des-Champs patří k nejstarším pařížským kostelům. Stavba započala r. 1134 a dokončena byla koncem téhož stol. Poprvé byla restaurována v 15. stol.; západní fasáda pochází z 18. stol., tři bronzové brány, které zdobí fasádu (sv. Diviš, sv. Petr a Panna Marie) jsou dílem italského mistra Gismondiho z r. 1980. Napravo od vchodu do kostela je hřbitov St-Pierre, který je přístupný pouze 1. listopadu.

Basilique du Sacré-Coeur (bazilika Nejsvětějšího srdce Ježíšova) denně od 1. 4. do 30. 9., 9.15-13.30 a 14.00-18.30; zbytek roku 9.00-12.00 a 13.00-17.00;), stavba započala r. 1876 a byla dokončena r. 1914. Arch. Abadie, v té době známý jako restaurátor kostela St-Front v Périgueux, se inspiroval na této stavbě a konstrukci baziliky pojal v románsko-byzantském slohu. Bílá silueta baziliky již patří neodmyslitelně k panoramatu města. Leží sto metrů nad řekou a Z prostranství před kostelem je krásný výhled (při dobré viditelnosti až třicet kilometrů). Interiér je vyzdoben mozaikami. Vitráže musely být po náletu v r. 1944 vyměněny. Součástí baziliky je krypta s klenotnicí (otevírací doba stejná jako u baziliky). Zvonice nese jeden z nejtěžších zvonů – la Savoyarde (Savojský), který váží 19 tun.

Musée de Montmartre (Muzeum na Montmartru, otevřeno denně 14:00 – 17.00, v Ne do 18.00, kromě Po a svátku), zde je možné zhlédnout bohaté památky na život místní bohémy, prohlédnout si dávné výstavy obrazů apod. Zdejší dům č. 12 v ulici Cortot měl za nájemníka např. Renoira, Uttera. S. Valadonovou a jejího syna Utrilla.

Lapin Agile (kavárna), v jedné z nejpěknějších ulic Montmartru – ulici St-Vincent – se v místě plném zeleně nachází proslavená kavárna Lapin Agile (slovní hříčka: lapin agile znamená mrštný králík, původní název zněl lapin á Gill – Gillův králík). Tento bývaly „kabaret vrahů“ pojmenoval jeho tehdejší nový majitel podle nového vývěsního štítu od malíře A. Gilla. V l. 1900 až 1914 jej navštěvovali mladí, nadějní umělci, velice často bez peněz: F. Car-Picasso, Vlaminck. Talentovaní umělci se tady ostatně scházejí dodnes. Moulin de la Galette (větrný mlýn, 6), poslední na Montmartru; stojí na rohu ulice Lepic a Girardon. Zde často maloval Renoir, Toulouse-Lautrec, Van Gogh, Utrillo, Picasso a další světově námi umělci.

Cimetière Montmartre (hřbitov na Montmartru), jsou zde pohřbeny významné osobnosti, např. Stendhal, Degas, Giraudoux, Sacha Guitry, A. Dumas, „dáma s kaméliemi“ ad.