Restaurace
V lednu r. 1814 vstoupila vojska protinapoleonovské koalice na francouzskou půdu. Francouzské vojenské sily byly oslabeny a nemohly klást odpor, takže spojenci vstoupili 21. března do Paříže. V květnu byl uzavřen mír s vítěznou koalicí vláda se měla vrátit do rukou vyhnaných Bourbonů. Začala restaurace starého režimu. Následujícího roku ještě došlo k t/v. Napoleonovu „stodennímu císařství‘. Napoleon uprchl z Elby, kam byl vykázán po své abdikaci, vylodil se v jižní Francii a 20. března 1815 byl přivítán v Paříži. Jeho narychlo svolaná armáda však utrpěla rozhodující porážku v bitvě u Waterloo, Napoleon byl přinucen k nové abdikaci a tentokrát byl uvězněn na britském ostrově sv. Heleny. V červenci vtáhla spojenecká vojska znovu do Paříže, aby nastolila Bourbony. Novým králem se stal bratr popraveného panovníka Ludvík XVIII. Král měl v rukou výkonnou moc a o moc zákonodárnou se dělil se dvěma sněmovnami. Restaurace Bourbonů tedy neznamenala úplný návrat k poměrům před buržoazní revolucí.
Po smrti Ludvíka XVIII. (1824) se stal králem jeho bratr Karel X., který rozhodněji prosazoval zájmy bývalých šlechtických emigrantů. Jeho politika vyvolala odpor, který vyvrcholil v červencové revoluci 1830. Padl královský palác, avšak republikánští demokraté, kteří stálí v čele boje, neprojevili dostatečnou pohotovost, a tak se po revoluci dostali k moci liberálové.
Francouzským králem byl prohlášen Ludvík Filip Orleánský. Jeho vláda byla obdobím vlády bankéřů a finanční buržoazie. V této době se urychlil průmyslový rozvoj.
V říjnu 1836 se synovec Napoleona Bonaparta, Ludvík Napoleon pokusil o státní převrat, který se nezdařil.
