Čtvrť Montparnasse

V této čtvrti s uměleckou tradicí, které dodaly urbanistické zásahy posledních dvaceti let nový vzhled, se dnes pozoruhodným způsobem mísí dva různé světy. Název čtvrti dala hora Parnasse, která vznikla z hlíny doslova sem nanesené kopyty koní, protože tudy vedla po staletí cesta, po níž jezdily koňské povozy. Holý vršek si oblíbili studenti a začali se tu scházet a recitovat verše. Tomuto divokému místu začali říkat Parnasse podle antické hory, kde přebýval Apollón a múzy. V průběhu 18. stol. byl kopeček zarovnán, ale ulice, jež se tu posléze objevila, nesla jeho jméno. Od začátku Velké francouzské revoluce se začaly v hlavním městě množit kavárny a kabarety. Mezi první patřily zábavní podniky na Montparnasse; odtud se vydala na vítěznou pouť po Paříži polka a kankán.

Své do výstavby čtvrti řekl v době Napoleona III. pařížský prefekt baron Haussmanna. Rozšířil ulici cennes, bulváry Arabi a Enfer (nyní Raspail), jeho vkus se projevil také v ulici Vaugirard. Kolem r. 1900 se umělci, básníci a spisovatelé usadili na levém břehu Seiny, zejména v Montparnassu. Mezi prvními to byl například Alfred Jarry, celník Rousseau, Apollinaire, Max Jacob. Bývalý pavilón vín, vybudovaný u příležitosti světové výstavy v r. 1900 a nazývaný la Ruche (úl), obýval a ateliér tu měl Modigliani, Soutine, Chagall, Zadkine, Léger.

V montparnasských kavárnách, kde se více diskutovalo, než jedlo a pilo, bývali k zastižení ruští političtí exulanti (Trockij, Lenin), hudebníci (Stravinskij, Satie), básníci (André Breton, Fargue, Cocteau). Byl to zlatý věk tzv. Pařížské školy, který vzal za své příchodem války ve Španělsku a 2. svět. války.

Dnes je Montparnasse – navzdory tomu. že se tu schází mezinárodní bohéma – místem ryze pařížským.
Nová výstavba, zejména komplex Maine — Montparnasse, dodává čtvrti trochu jiný vzhled. Nové byty, parkoviště, kanceláře, sportovní zařízení a hotelové celky sem přivádějí nyní velké množství lidí také přes den.

Maine-Montparnasse, tento komplex vznikl na základě projektu arch. R. Dautryho z roku 1934. Návrh byl několikrát přepracován a samotná realizace začala v r. 1961. Zakončením její první velké etapy bylo o dvanáct let později vybudování mrakodrapu na levém břehu, na velmi oživeném místě. Budova dominuje okolní zástavbě svými 209 metry a po prvotních rozhořčených námitkách, že hyzdí tvar Paříže, se již stala samozřejmou součástí jejího panoramatu. Podle projektu arch. L. Baudoina, U. Cassana, L. de Hoyma de Maricu a J. Saubota má mrakodrap 59 pater. V 52 z nich jsou převážně umistěny kanceláře. Spotřeba elektrické energie se vyrovná spotřebě třicetitisícového města. Pracuje tu pět tisíc zaměstnanců. Seshora je překrásný výhled na Paříž, na tomto náměstí lemovaném četnými kavárničkami stálo až do r. 1967 bývalé nádraží Montparnasse pocházející z poloviny 19. stol. Do historie se nádraží dostalo díky poněkud kuriózní nehodě: vlak přijíždějící z Granville nezabrzdil a projel celým nádražím, až se zastavil téměř na Chodníku. Ke ztrátám na životě nedošlo.

Mezi náměstím 18. června 1940 a mrakodrapem se rozkládá budova o osmi podlažích, z nich šest je podzemních; tři nejvyšší obývají prodejny Galerie Lafayette a CCA a dalších asi 60 butiků nabízejících poslední módu. Zbývajících pět podlaží nabízí 2000 parkovacích míst, možnost sportovního vyžití.