Ostrov La Cité a okolí
Největší pařížský ostrov Ile de la Cité (ostrov Cité, M: Cité, St-Michel, Pont-Neuf), je prapůvodní kolébkou Paříže a představuje spolu s ostrovem Ile Saint-Louis (ostrov sv. Ludvíka) jednu z největších turistických atrakcí města, především pro velké množství významných architektonických památek nejen francouzského, ale i evropského významu. Ostrov byl osídlen již od 2. stol. př. n. 1. a prodělával nepřetržité stavební i politické proměny ovlivňující nejen osudy hlavního města, ale často i celé země. Ve druhé pol. 19. stol. došlo v rámci přeměny Paříže na moderní velkoměsto k nejhlubšímu zásahu do tváře ostrova stržením přetrvávajících středověkých čtvrtí. Např. byl proražen bulvár du Palais, který je místy až desetkrát širší než původní komunikace, některé budovy byly přestavěny a rozšířeny (Justiční palác) a vznikly nové velké administrativní budovy (Policejní prefektura, obchodní tribunál aj.).
Nejvýznamnější památkou ostrova La Cité je katedrála Notre Dame, proto jí věnujeme samostatnou stránku – více informací o katedrále Notre Dame.
Až do začátku 19. stol. byla východní část ostrova zastavěna (tzn. směrem za apsidou Notre-Dame k Seině) množstvím kanovnických domků, kaplemi a budovami pařížského arcibiskupství Po jejich odstranění vznikl na jejich místě park a Square Jean XXIII. (náměstí Jana XXIII., A2), odkud se naskýtá překrásný pohled na vých. část katedrály s jejím opěrným systémem, věncem kaplí, gotickými střechami a sanktusníkem (věžička nad křížením hlavní lodi s příčnou) se sochami 4 evangelistu a apoštolů (mezi nimi i socha Violet-le-Duca).
V nejvýchodnější části ostrova la Cité, na samé jeho špičce, je umístěn Mémorial de la Déportation (Památník obětem deportací za 2. svět. války).
Palais de Justice (Justiční palác, denně 9.00-18.00 hod., kromě So a Ne, prohlídka některých částí zdarma) stojí na místě nejstaršího soudního dvora v Paříži a až do vlády Karla V. byl též královským sídlem. Zatímco katedrála Notre-Dame je svědkem slavného náboženského života hlavního města, Justiční palác připomíná místo, kde se scházely civilní a právní autority. Z původních staveb se zachovaly jen zbytky, protože se palác stával až příliš často obětí požárů. V r. 1840 započala celková rekonstrukce, která trvala prakticky do r. 1914. Z té doby pochází většina vnějších fasád, křídlo na nábřeží Zlatníku (Ouai des Orfèvres) a vnitřní výzdoba.
Cour du Mai (Hlavní nádvoří, vchod z bld du Palais) je uzavřeno zlacenou mříží z doby Ludvíka XVI. Budovy, které ho obklopují, jsou většinou z konce 18. stol. Dvůr je spojen brankou s Conciergerie a vedly tudy poslední kroky odsouzenců za Teroru (r. 1793). Veřejnost může též asistovat při většině soudních přelíčení. Z přístupných galerií (vstup zdarma) stojí za prohlídku galerie Duc, ze které se naskýtají zajímavé pohledy na Sainte-Chapelle.
Sainte-Chapelle (Svatá kaple, kaple Všech svatých, přístup z rue du Palais,denně 9.30-18.15 hod.), o její stavbě, která je pojata jako gigantický relikviář, bylo rozhodnuto r. 1246, dokončena byla po 30 měsících (!) a vysvěcena r. 1248. Francouzský král Ludvík Svatý, vášnivý sběratel ostatků, získal v r. 1239 trnovou korunu (její cena byla 2,5krát vyšší než náklady na stavbu kaple). Jako architekt je nejčastěji uváděn Pierre de Montreuil, nazývaný také de Montereau. Kaple stála původně osamocena na nádvoří královského paláce, s komnatami královské rodiny byla spojena pouze malou galerií. Dnes je obestavěna budovami Justičního paláce (Cour de la Sainte Chapelle). Za Velké francouzské revoluce utrpěla vážné škody, schránky na relikvie byly roztaveny a některé ostatky spáleny. Většina však byla zachráněna (dnes v klenotnici Notre-Dame). V l. 1802-37 sloužila kaple jako archív soudních spisů a vitráže jen zázrakem unikly zničeni‘. Hlavni‘ restaurační práce proběhly v 1. 1841-67 pod vedením arch. Dubana a Lassuse a došlo při nich k některým zásahům především do vnitřní výzdoby Dolní kaple (polychromie stěn, sloupů a soch). Do kaple se vstupuje tzv. Dolní kaplí, která byla určena královskému služebnictvu (šířka 17 m, výška 7 m). Ve francouzském gotickém stavitelství je jedinečný soubor vitráží (nejstarší v Paříži) v tzv. Horní kapli, původně přístupné pouze královské rodině. Hlavním námětem sklomalby je Starý a Nový zákon – 134 převážně biblických scén pokrývá plochu 618 metrů. Loď kaple je nesena sloupy, jejichž hlavice zdobí jemné rostlinné motivy. Původně stála u každého podpěrného pi líre socha apoštola, dodnes se z nich na původním místě zachovalo 6 (s moderní polychromií), ostatní jsou uloženy v Musée de Čluny.
La Conciergerie ; denně 9.30-18.00 hod.), původně palác správce královského domu, po kterém má jméno (conciente ). Dnes je jednou z mála dochovaných ukázek civilní gotické architektury v Paříži. Čtyři mohutné věže (14. stol.), z nichž nárožní, tzv. Tour de l’Horloge, byla přestavěna v 16. stol. Hlavní průčelí obrácené k Seině bylo kompletně modifikováno v 19. stol. Již před Velkou francouzskou revolucí zde bylo smutně proslavené státní vězení; k nejznámějším vězňům patří celá řada královrahů a atentátníku (Ravaillac, vrah Jindřicha IV.; Montgomery, který při turnaji smrtelně zranil Jindřicha II.; Chatel, atentátník na Jindřicha IV.. Louvel, vrah vévody z Berry aj.). Stavební úpravy po pádu Bastilly pak umožnily pojmout až 1200 vězňů najednou a z této doby pochází též sarkastické pojmenování Conciergerie „předpokoj gilotiny“, neboť Revoluční tribunál v 9 případech z 10 odsuzoval k nejvyššímu trestu. Jen v období od ledna r. 1793 do července r. 1794 zde 2600 odsouzených na smrt strávilo své poslední chvíle před popravou. Návštěva paláce dovoluje také rekonstrukci trasy, kterou odsouzenci nastupovali před popravou Popravčí lešení s gilotinou změnilo během Velké francouzské revoluce několikrát své stanoviště: Place du Car musel, Place de la Concorde, Place de la Bastille, Place de la Nation (zde padl „rekord“: 1306 hlav za 40 dní). Z tisíců obětí připomeňme Marii-Antoinettu a další členy královské rodiny, Chariot te Cordayovou (vražedkyně Marata* vévodkyni du Barry, básníka André Chéniera, vědce Lavoisiera, girondisty Dantona a Robespierra se svými přívrženci, nejvyššího veřejného žalobce a soudní tribunál, který odsoudil na smrt dříve jmenované. Prohlídka umožní zhlédnout gotické sály a bývalé kuchyně, některé (Salle des Gens d’Amies, opravdu impozantních rozměrů – 1800 m), cely slavných vězňů a vězenkyň a bývalou kapli (dnes malé vzpomínkové muzeum na Velkou francouzskou revoluci).
Place Louis Lepine (náměstí Louis Lépine) obklopené ze tří stran administrativními budovami z 2. pol. 19. stol. ( Hôtel-Dieu, Tribunal de Commerce, Préfecture tle Police) se stalo oblíbeným cílem procházek pro svůj květinový trh, který patří k nejhezčím v Paříži. V neděli dopol. pak květiny pravidelně nahrazují ptáci (marché aux oiseaux) a různá drobná i vetší zvířata, která zde lidé nabízejí často i zdarma. Vedle živých exponátů je možno si vybrat také z bohaté nabídky různých potřeb a nástrojů pro chovatele a pěstitele (ke kuriozitám patří např. vábničky).
Square de l’Ile-de-France (náměstí Ile-France), za Napoleona III. zde byla otevřena pověstná Morgue, kde se vystavovaly neidentifikované mrtvoly. Díky slavné povídce E. A. Poea vstoupila dokonce do literatury. Veřejnost tu mohla zhlédnout pozůstatky utopenců, sebevrahů a obětí vražedných útoků. Až do r. 1910, kdy byla zrušena, patřila údajně k vyhledávaným místům v Paříži.
Place Dauphine (náměstí Následníka trůnu), trojúhelníkové místo mezi Justičním palácem a No-mostem bylo vybudováno na popud Jindřicha IV. v r. 1607. Z původních domů zde lze ještě spatřit některé ukázky (např. dům č. 14). Dauphin je označením korunního prince provincie Dauphine; zde je míněn Ludvík XIII.
Pont-Neuf (Nový most) byl postaven v l. 1578-1604. Navzdory svému jménu je nejstarším pařížským kostem. Má bohatou plastickou výzdobu na všech svých dvanácti obloucích | pilířích, které lze nejlépe vidět během projížďky lodí. Vedle mostu se nachází jezdecká socha krále Jindřicha IV., jež byla první sochou umístěnou na veřejné komunikaci.
Square du Vert-Galant (náměstí Mucho záletníka), malé náměstí, z něhož je vyhlídka na Seinu, nábřeží, Pont-Neuf a Louvre. Název Vert-Galant je lidovou přezdívkou Jindřicha IV. narážející na jeho sukničkářství.
