Eiffelova věž

Tour Eiffel (Eiffelova věž; v provozu denně, včetně výtahu, 10.00-23.00 hod.,vstupné se liší patro od patra, pěšky lze z jižního podstavce vystoupit do 1. a 2.patra), se stala symbolem města a je nejznámější a nejnavštěvovanější pařížskou památkou. V době svého vzniku, v r. 1889, byla nejvyšší stavbou na světě. G. Eiffel, který myšlenku na stavbu kovové věže v sobě nosil od dob studií, zvolal nadšeně: „Francie bude jedinou zemí na světě, jejíž vlajka bude vlát 300 metrů vysoko!“ Zpočátku však Eiffelovka budila spise nelibost Pařížanů než obdiv. Do akce „300″ za odstranění monstra, které Paříž hyzdí, se zapojilo mnoho slavných architektů, spisovatelů a dalších umělců (Gounod, Maupassant, Dumas syn). Počátkem 20. stol. ji však naopak mnozí básníc i (např. Apollinaire a Cocteau) začali oslavovat. Objevovala se na obrazech později slavných malířů (Pissaro, Utrillo, Scurat, Delaunay) a stávala se stále slavnější. V r. 1909 prošla koncese a věž měla být zbourána. V té době však ji/ poskytovala dobré služby radiotelegrafii, protože na ní byla umístěna anténa. Věž byla tedy zachována a později začala sloužit bezdrátovému spojení, rádiovému vysílám’a v r. 1957 přibyla také televizní anténa. Poslední patro Eiffelovky patří meteorologickému pracovišti a letecké navigaci.

Věž ze železa váží 7000 tun; zatížení představuje 4 kg na 1 cm2, tedy tolik, jako člověk sedící na židli. Na nátěr obnovovaný každých 7 let se spotřebuje přes 50 t barvy. Vychýlení vrcholu ani při největších větrech nepřesahuje 12 cm. Výška se v závislosti na teplotě může lišit o 15 cm. Do nejvyššího místa vede 1652 schodů.

Věž má tři plošiny: první ve výšce 57 m, druhou v 1 15 m a třetí v 276 m.
V I. paliv je audiovizuální mu/cum přiblížil jící stavbu. Na třetí plošině je umístěna pamětní místnost vážící se k historii věže.